VĚTA
V lijáku vět
z prohnilých okapů
vytéká změť
polopravd otrapů
V opilém soumraku
lidského světa
ztrácí se v mlhách
laskavá věta
Ztrácí se v nicotách
plamenných proslovů
v šedivých zásuvkách
úředních stolů
v ospalých hlavách
moudrých i volů
Ztrácí se v nezkrotné
mocenské pýše
Ztrácí se pomalu
cudně a tiše
Pomozme větě
pomozme sobě
Intriky vrchnosti
pustíme k vodě
samy se utopí
ve vlastní zlobě
