Nechcem už žít ve světě plném
bláta, nechcem už jít po cestě,
která chvátá, nechcem už být
sami a za primáta, jen pouty času
nesvázat literáta
Pusťte mu ruce, ať může pero vzít
nechte ho dýchat, ať může psáti cit
nechte ho věřit, že něco změnit chce
Dejte mu inkoust, pak pero a pár vět
(Druhý svět…)
Ve světě jeho je štěstí, žádné strasti
Však nenechá nás papír, slova zřít
Pohybem ruky nás chytá do své pasti
Za jeho verzi můžeme zaplatit
(Pak s knihou snít…)
Ten svět nás svazuje, bere nám sílu
nechceme nic než jen odejít v míru
vydat se na dlouhou, pátrací pouť
na druhý svět a sny zapomenout…
Nechce se vázat, přemýšlí, co to chtěl
Jen ještě pár slov na závěr
Vzdechy, slzy, tři ruce a spleť těl
My chceme příběh, však on už vyprávěl…
Už nechce říkat lži (a ani pravdu)
Ke své cti zavře oči a sní
(A na jeho stole
leží ta kniha…)
Natáhni ruku, slov jenom pár
Poznat a zas ji vrátit zpět
Jen ať poleví zhýralý žár
Jen vědět, o čem je jeho svět…
(A těch pár vět
vezme ti všechny ctnosti
Je jeho svět
sto nádob z lidské kosti
Co krev z nich přetéká…)
Zavřeme oči, vrací se do nich slzy
Naděje z jeho slov je chabá
Tak pero zlom (anebo ruku),
Už ani slovo.
Nikdy víc.