Smutná rána

Smutná jsou rána v nevděku,
kdy míváš chuť jen k útěku,

smutné jsou večery před spaním,
kdy dobře vím, že poraním,

tvou rozechvělou duši
a srdce, které buší,

pro mé naděje a plány,
však nevíš jak mi léčit rány,

jsi má bolest, když ráno vstávám,
jsi sen, který oplakávám,

trhám cáry z naší lásky
a tobě přibývají vrásky.

Nemáš kde hledat útěchu
a cit se dává do breku.

Vždyť svět jsme měli na dlani,
A teď? Zbývá jenom pokání,

pomodlit se na hřbitově lásky,
pokleknou tiše, bez nadsázky

a zašeptat poslední přání,
zas vzkřísit naše milování,

rozestlat lásce na prahu
a sebrat všechnu odvahu,

znovu se nadechnout z tvé pýchy
plakat a zalykat se smíchy.

Tady máš moje svědomí
a lítost, snad tě ohromí

máš moje oči pro každý den,
přestaň se trápit, vždyť tady jsem.

Máš moje ruce, pro dlouhá objetí
svírej je pevně a plakej dojetím,

máš moji touhu za víčky,
tak znovu obuj střevíčky

a houpej moje vzlykání,
že láska není k dostání.

Zkus odpustit mi každý hřích
a obejmi mě ve dveřích.

Mám pro tebe pár snů v kapse
A jeden výkřik: „PROSÍM VRAŤ SE!“

Napsat komentář