Romantika v Severusově náruči – 4.kapitola

„-byla úplně úžasná. No jo, kdo by mi odolal.“ zašklebil se a pohodil svými blonďatými vlasy a podíval se na pár jedinců, co jeho zážitek záživně poslouchali. Jeden z nich nevěřícně pronesl „Ona… Mluvíme o té stejné Liss?“
Draco s úšklebkem přikývl. A začal dál vyprávět.

Jenže to nevěděl, že má jednoho nezvaného posluchače.
Snapovi rozhořčením tikalo jedno oko. Nejraději by Draca uškrtil, ale nebylo by to velmi vhodné vůči Luciuse. A tak si zachoval důstojnost a pomalu vyvlál zpoza úkrytu „Pane Malfoy?“
Draco málem nadskočil, jak se leknul. Zůstal jako přimrazený, srdce mu tlouklo „A-Ano?“
„Pojďte prosím semnou.“ Zhluboka se nadechl a poté zase vydechl, aby se uklidnil „Hned!“
Draco tedy poslušně vstal a odcupital s ním do jeho kabinetu.

Snape počkal, až Draco vejde a zabouchl za ním dveře tak silně, že i pavouci na stěnách se lekli.
Hoch se otočil k profesorovi čelem a díval se mu do jeho pronikavých očích.
Profesor se zastavil u krbu „Můžete mi říct, co to měla znamenat? Jak se opovažujete? Takovéhle intimní věci se nevypráví kdekomu!“
Draco otevřel pusu, aby řekl něco na svou obhajobu, ale rychle uskočil.
Snape totiž vzal nejbližší knihu a kdyby hoch neuskočil, jednu by schytal.
Snape nevěděl, kde se v něm bere tolik rozhořčení. Připadal si, že takovou zlobu už necítil hodně dlouho.
„Vy…!!!“ zavrčel a odhočil knihu vší silou na zem. Jenomže ta spadla do krbu a začala hořet.
Snape se díval na hořící knihu a levé oko mu opět začalo tikat.
„Zničil jste moji oblíbenou knihu!“ řekl nešťastně.
„J-já?… Co prosím?“ vydrmolil nechápavě Draco.
Ve Snapeovi už vařila krev „Na co sáhnete, to zkazíte!“ podíval se na něho smrtící pohledem „Sedněte si!“
Draco sice nechápat co udělal, když vlastně na tu knihu ani nesáhnul, ale poslušně si sedl na místo.

Snape přešel k truhličce a přitom si opakoval „Co teď budu číst po večerech?“
Otevřel truhličku a vytáhl z ní další výtisk této knihy a hodil ji před Draca, který byl úplně vedle „O co vám jde? Vždyť přece máte jinou!“ vyštěkl na profesora, ale hned se zase skrčil, když na něho Snape vrhnul zlý pohled.
„Nebuďte drzej! Vezměte si pergamen a pero. Od teď, každý den, v tuto hodinu sem budete chodit a každý den opíšete jednu kapitolu této knihy! A aby to bylo velmi dobře čitelné!“
„Jak to myslíte?“
Snape zavrčel a vzal pergamen a pero a načmáral tam první tři věty a poté mu to podal „Takhle to myslím! A pokračujte!“
Draco vzdychnul a poslušně začal psát.

Mezitím Snape přešel k oknu a sledoval žáky na školních pozemcích. Usmál se, když uviděl Liss, která právě nesla dopis do sovince.

Po pár minutách přestal Draco psát a zakňučel „Už mě bolí ruka!“
„No to je mi tak jedno! A vám by taky mělo, když uvážíte, že vás mohu nechat propadnout z lektvarů.“ Zašklebil se a dál sledoval jemné krůčky Liss.

Draco začal zase psát a mezitím párkrát pronesl svou oblíbenou výhružku „Až se tohle dozví můj otec!“
Snape jen spokojeně pokyvoval hlavou „Tak ho potom pozdravuj.“

Po necelé půl hodině Draco odhodil pera a oddychnul si „hotovo!“
Profesor opatrně a podezřívavě přešel ke stolu a vzal do ruky papír a začal číst „První tři věty nejdou přečíst! Znova!“

„Cože?! Vždyť jste to psal-“
„Neodmlouvejte!“ odbyl ho Snape. Ale pak si uvědomil, že týrání žáků je už pár lek zakázáno a tak dodal „Dobrá tedy, zítra sem hezky naklušete a opíšete znova první kapitolu. A teď bežte.“