Kdysi dávno, když byl Liberec ještě malá vesnička, stal se jeden moc smutný příběh, který vypráví o krásné a hodné Nise, kterou potkal zlý osud.
Nisa žila v malé chaloupce hned u řeky (tenkrát bezjmenné).
Nisa byla pilná a ráda pracovala, ale někdy ani to nestačilo, když neměla ai na kůrku od chleba, rozhodla se začít prát prádlo. K Nise postupem času začalo chodit více a více lidí, a to ale zase štvalo více a více starou Novákovou.
Nováková byla pradlena, tedy do té doby dokud nepřevzala její zákazníky Nisa.
Nováková se už nechtěla koukat jak ji ta mrcha hezky přebírá řemeslo, to ne, však ona si to Novákvá líbit nenechá. Nováková šla za starou a zlou čarodejnici s velkou bradavicí, čarodejnice byla opravdu zlá, a tak se rozhodla, že uškodí nejen Nise na přání Novákové, ale i samotné Novákové.
Nováková poprosila čarodejnici o radu, chtěla aby Nisa přestala prát, nebo aby k ní přetsaly chodit zákazníci.
Čarodejnice ji jen podala černou košili a řekla jí ať tu košili Nisa vypere.
Nováková sice nic nechápala, ale čarodejnici poslechla.
Vzala košili a šla za Nisou.
,, Niso, vyper mi tuto košili, zaplatím ti později“
Nisa s radostí souhlasila a dokonce i staré Novákové řekla, že platit nemusí, že to pro ní udělá ráda.
Nisa položila košili nazema přinesla ostatní prádlo, to už byla Nováková za keřem a vše pozorovala.
Když se Nisa vrátila, žádná černá košile tam enbyla, místo toho tam byly bílé, krajkové šaty, Nisa neodolala a vyzkoušela si je.
Byly pohodlné, a tak se Nisa rozhodl av nich vyprat prádlo, jak tak prala, najednou zakopla, zakopla a spadla do mělké řeky.
Rozbila si lebku a zlámala si všehcny kosti v těle, když se to vesničané dozvěděli zesmutněly a na Nisininu památku, řeku po ní pojmenovali.
A stará Nováková? Ta radši utekla do kláštera , nedokázala se ostatním podívat do očí za to co udělala.
A když jste se chtěli podívat a uctít Nisinu památku, mohli jste zaslechnout smích, smích, který roznášel vítr, čarodejčin smích.