Koně
Na tónech přitažlivé písně,
zmožený kůň nese klisně,
svoje vyznání.
Ona jen s přivřenýma očima,
přijímá, co právě začíná,
a něžně uklání,
svůj vyšlechtěný hřbet,
a v tom foukne do trumpet,
celý arsenál.
Kvůli slávě vyšších pánů,
mám své prsty na piánu,
když přijíždí král.
V té vůni z růžového flakónu,
ztrácím se, padám z balkónu,
a pozoruji koně.
Vzpomínám na ruce pod košilí,
které mě kdysi zachytili,
ještě dnes truchlím pro ně.
Kolem se ženy uklánějí,
muži dobrého dne jim přejí
a děti jedí koláče.
Klisna pomalu dává se do běhu,
král už je na konci dnešního příběhu,
jen mě je trochu do pláče.
Slunce se líbá s výšinami,
koně si hledají mezi pány,
svoje milenky.
V melodii co sobě hraju,
zařezávám se do okrajů
a liju do sklenky.
Ještě kapku zázračného moku,
co mi připomene jistotu tvých boků,
a tiché znamení.
Když kůň dohání svou klisnu,
pan král má život beze smyslu,
a nic se nemění.