Jak Bůh si hraješ na hrdinu,
jak zahradník co nemá vinu,
na tom, že uvadl mu květ,
a však ten kouř z cigaret,
zabil ty lístky.
pro tóny od houslistky.
A jako silák tasíš kopí,
ale tvůj rozum je dávno slepý
a z tvojí smůly na duši,
ani se plakat nesluší.
Kde není zájem, není péče,
přesto čekám, že se svleče,
samota blízko u dveří,
kde čekáš ty i s večeří.
S lacinou dobrotou ze sáčku,
ach už mi chybíš miláčku.
Už svlíkáš šaty s potem smůly,
však včely opouštějí úly,
tak si dej pozor, štípají,
a slitování nemají.
Teď věř, že nepomůže pláč,
ale ty se budeš být, jsi rváč.
Tady však nepomůžou pěsti,
které jsi dával bez milosti,
tak se snad modli, hrdino,
ach líp by to zvládlo mimino.
Neměl jsi úctu pokání,
a teď? Před tebe se uklání,
samotný pan žal,
a tys ho nečekal?!
Ten nůž co píchá na hrudi,
to ticho když se probudí,
samotný stín do čtyř stěn,
kde nerozeznáš noc a den.
Polštář tvé slzy nesuší a
srdce ještě netuší.
Pro jednu lásku z pohádky,
vypustili jsme z ohrádky,
dvě uplakaná mimina,
uhodneš, jak jmenují se?
Vina a nevina.