Mám depresi.
Jmenuju se Vavřinec.
Když mi bylo sedm let, poprvé jsem si chtěl změnit jméno. Nebylo mi to ale umožněno a já jsem byl donucen usednout do školní lavice jako Vavřinec.
Odjakživa se mi všichni kvůli mému jménu smáli. Přišel jsem tedy k matce.
“Matko, proč jsem Vavřinec?”
“Protože jsme tě tak pojmenovali.”
“Ale proč?”
“Nevím, byla jsem ožralá a prostě mě to napadlo.”
Ale teď už je mi osmnáct. Právě dnes. Konečně jsem plnoletý a mám moc nad svým jménem. Zahodil jsem žiletku a zamířil na úřad.
“Jsem Vavřinec a chtěl bych si změnit jméno.”
“Na jaké?”
“Slavomír.”