Diagnóza

Slova jsou jak listí na stromě, ty na podzim zmizí a slova mnohdy mnohem dříve. Do zapomění je odevzdá čas, lenost či nezájem. Řeknu – li -” přecitlivělý jedinec”, vybaví se nám ihned mladá generace, civilizací zhýčkaných, kýchajících a zaslzených dětí...

Zobrazit

Balada pro déšť….

Anotace: O ránech, která byla prosycena barvami deště

+++

Občas.

Jen tak přemýšlím, proč chci brečet.

V tu chvíli mám nejraději na svých tvářích kapky jarního deště. Hřeje mne, ač to může znít více než zvláštně. Málokdy se však obloha natolik projasní, abych mohl pozorovat západ slunce...

Zobrazit

“Rozčilovat se znamená páchat násilí na vlastním těle pro blbost druhých.” J. Werich

Určitě neexistuje mnoho lidí, kteří se nikdy nerozčílili.
Někdy vztek ubližuje, jindy ulevuje přepracovaným nervům. Symbolem vzteku by měla být rozbitá váza, protože jakmile onen rozčílený uslyší známé tříštění skla, vztek většinou přejde.
Ale když se rozčilujeme dlouhodobě – ať už právem nebo ne, může to na naší duši i na těle pochopitelně nechat následky.

Začíná to celkem nevinně, třeba ranní kávou na vašem bílém tričku, nebo můžeme zjistit, že někdo nechal přes noc otevřenou ledničku. Cesta do práce je peklo zpravidla, škoda zmiňovat. Ale stejně.
Může se přece porouchat auto, ujede vám autobus, spadnete do kanálu nebo potkáte – nedej bože – svou matku, která vás donutí ji pozvat na kávu a vy tak strávíte pár těžkých chvil vymlouváním se na to, jak to vypadáte, proč tak vypadáte, kdy to hodláte změnit a kdy máte v plánu si najít vhodného partnera pro život, aby vás mohla zasvětit do tajů příprav a péči o domácnost – a pokud si nepospíšíte s odchodem, nejspíše dojde řeč i na dítě.

Zobrazit

úvodem…

Zdravím Vás všechny, na tomto portále.

Jsem tu dnes poprvé a tak se rozhlížím, jak to tu chodí.

Nechci hned napoprvé kritizovat, ale přijde mi to nepřehledné, nějak nevím kudy kam a jak co funguje. Ale nějak se tím prokoušu.

Píšu moc ráda, většinou příběhy ze života – moje či něčí...

Zobrazit

Křídla

Kdybych měl křídla… Asi nejstarší, nebo přinejmenším jedna z nejstarších tužeb lidstva. Touha po svobodě, po pocitu volnosti a pohledu na zemi pod sebou. Vznést se k oblakům, přiblížit se ke hvězdám a ke svým bohům. Každičký příslušník každého národa o létání přinejmenším jednou snil...

Zobrazit

Trnité růže – 00. Nový směr

Je to už stará věc, veliký nápad, který jsem měla před pěti lety. Nicméně příběh je moje srdeční záležitost, a tak jsem se rozhodla na tom opět zapracovat – dodat příběhu nové, lépe ušité hávy, které jej zvelebí. A je to tady – na světě je nová verze úvodní kapitoly. Upřímně doufám, že si mezi vámi najde nějakého příznivce…

Příběh není zařazen do kategorie z toho prostého důvodu, že jeho náplní jsou mnohé věci, které se “zamilovaností” nic společného nemají. Jednoduše tu pro to není správný šuplík :). Je to příběh o hledání sama sebe, o životní pouti ženy, která se vydala proti proudu a byla ochotna překonat všechny překážky, aby poznala chuť skutečné svobody a nezávislosti.

Je to fanfiction na Zeměplochu, všechny původní postavy a prostředí patří Terrymu Pratchettovi. Všechny nové postavy jsou můj originální výtvor.

Zobrazit

Úvaha o našem těle

Už jste někdy přemýšleli

co by se stalo kdyby lidé neměli

srdce?

Podle vědců a doktorů by nemohli žít,

ale když se na to podívám z jiného hlediska,

tak kdyby lidé měli místo srdce ledvinu která by

pumpovala krev,

lidé by zase tvrdili že bez ledviny se nedá žít.

Jak by třeba ...

Zobrazit