Ryren – kapitola 8.
Noc už byla téměř ve své polovině a pomalu se blížilo ráno. Neslyšela jsem žádný hluk, žádné hlasy opilců, ani vítr ve větvích stromů, ani šumění moře. Všude panoval zneklidňující klid a já jsem nezamhouřila oči...
ZobrazitNoc už byla téměř ve své polovině a pomalu se blížilo ráno. Neslyšela jsem žádný hluk, žádné hlasy opilců, ani vítr ve větvích stromů, ani šumění moře. Všude panoval zneklidňující klid a já jsem nezamhouřila oči...
ZobrazitYaron byl skutečně zvláštní člověk, s pevnými zásadami a smyslem pro vcítění se do ostatních, i když šlo o někoho, jako jsem byla já. Mezi ostatními budil respekt. Nevím, jestli to bylo jeho silnou vysokou postavou, nebo spíš jeho širokým duchem, který z něj sálal už při pouhém pohledu...
ZobrazitUcítila jsem bylinnou vůni. Byla jemná, ale nelítostně mě vytáhla ze spánku a přinutila mě se probudit. Otevřela jsem oči a s potěšením zjistila, že se svět kolem mě netočí, přesto mé smysly nebyly úplně čisté. Rozhlédla jsem se, co mi mé zorné pole dovolovalo, aniž bych se musela pohnout...
ZobrazitLidé jsou jistojistě záhadná stvoření. Nebezpeční a nevypočitatelní, nikdy jsem nevěděla, co od nich mám čekat. I když většina by mě hnala rovnou na pranýř, což bylo logické vzhledem k tomu, čím jsem byla, našla se mezi nimi výjimka.
Yaron – místní dřevorubec, který zajišť...
ZobrazitZabil mě. To byla první myšlenka, která mi prolétla hlavou. Neviděla jsem nic určitého, jen šedavé obrazy lidí, jako by se mi před očima promítaly dějiny světa. Rozmazané a neurčité.
Jsem mrtvá. Zvláštní pocit...
ZobrazitKomorná rychle přestlala postel. „Potřebujete ještě něco?“ zeptala se. Byla nervózní. Za všechny ty roky, co jsem tu žila, se mě stále bála. Věděla, co pro Flaeneria dělám, ale na ni jsem nikdy nevztáhla ruku…ani by mě to nenapadlo…proč bych to dělala?
„Běž Mero,nic nepotřeb...
Zobrazit„Víš, proč jsem si tě zavolal?“ Flaenerius seděl za stolem své pracovny pohodlně rozvalený v křesle s rukama sepnutýma na břiše.
„Mám takové tušení…“ opověděla jsem. Chtěl po mně nějakou prácičku, to bylo jasné...
ZobrazitOd moře zafoukal studený vítr, prohnal se ulicemi a pročísl koruny borovic. Na pobřeží se rozhoupaly rybářské sítě. Zpozorněla jsem a přitiskla se ke zdi. Nasála jsem slaný mořský vzduch. I přes roušku cítila všude kolem sebe pach lidského potu a za zdmi jsem zaslechla kroky...
ZobrazitOtevřela jsem vstupní dveře a vešla do domu, následoval mě můj starší bratr Ben, který držel v rukou naše zavazadla. Celý náš dům byl ve světlých barvách, většinou v bílé, kromě obývacího pokoje. Všude jsme měli okna až k podlaze ze dřeva, aby dovnitř propouštěly, co nejvíce světla...
Zobrazit