Ačkoli hraje v našich životech velkou roli náhoda, hledání nové práce je především o načasování a příležitostech. Chopit se nabízených příležitostí chce odvahu a chuť změnit svůj život.
Není nic neobvyklého, když se vám pracovním život překrývá s tím rodinným...
ZobrazitJE TO MŮJ ŽIVOT ?
Je září venku prší a obloha je těžká , sedím u stolu a přemýšlím jak dál .
Oknem vidím přicházet Karla a je mi jasné , že tím končí moje úvahy o budoucnosti. Jsem ráda , že ho vidím přicházet . Je to jeden z mála hostů mé malé hospůdky , kteří mi zůstali věrní...
Nedůstojná píseň české země
Zabili jsme svojí dávnou moudrost, zabili jsme dávné moudré krále,
no tak jen se klidně smějte, no tak jen tak dále,
teď nám divní páni vládnou, majíc v erbu ptačí trus,
a já slavná to země česká z toho zvracím denně na ubrus.
Nemají ct...
Zobrazit
<…..Tisíckrát položená otázka
<…..Čoho sa tak veľmi bojíš?
<…..Ona mlčí
<…..a nastavuje oči svetu
<…..nech si prečítajú
<…..ak túžia ísť ďalej
<…..no zadarmo nikomu nič nedá
<…..A krehké krídla...
ZobrazitHledala jsem muže na celý život. Kartářka mi poradila, abych ho hledala srdcem a k srdci mají nejblíže leváci.
“Jste – li pravačka, hledejte opačně laděného partnera! Smíšené manželství vybije všechno napětí, stejně jako plus s mínusem u baterie.”
Žena musí udělat první k...
ZobrazitToskánsko, 3. Duben 1478
Jacopo de Pazzi nervózně přecházel po oválné pracovně obložené dřevem a plné drahého nábytku. V jejím středu stál masivní pracovní stůl ze smrkového dřeva a prohýbal se pod tíhou listin a cínového džbánu, až po okraj plného rudého vína z toskánských vinic...
ZobrazitOtevřela jsem dveře od bytu a pomalu si zula boty. Břicho mě stále bolelo, a tak jsem se už jen chtěla odšourat do pokoje a lehnout si.
„Sáro!“ máma vlítla do chodby jako vichřice. „Kde jsi byla.“
„Byla jsem venku.“
„Neměla jsi náhodou dorazit už ve tři?“
Jo, to měla...
ZobrazitBylo pozdní odpoledne. Slunce pomalu zapadalo a světlo dosáhlo jen na vyšší patra starých činžáků natěsnaných po obou stranách ulice. Zbytek byl ponořen do příjemného podzimního přítmí. Tuhle část města jsem měla ráda. Bylo tu celkem hodně lidí, ale nikdo nespěchal...
ZobrazitKdyž trenér zapískal na svoji kovově lesklou píšťalku, oznamoval tím, že to pro dnešek stačilo. Letos dívky musely přidat, protože se probojovaly až na celostátní semifinále, což bylo něco neslýchaného.
“Děvčata,” přivolal si k sobě dívky trenér svým hlasem, co se velice podobá...
ZobrazitSlova jsou jak listí na stromě, ty na podzim zmizí a slova mnohdy mnohem dříve. Do zapomění je odevzdá čas, lenost či nezájem. Řeknu – li -” přecitlivělý jedinec”, vybaví se nám ihned mladá generace, civilizací zhýčkaných, kýchajících a zaslzených dětí...
Zobrazit