Říkají, že je ledová
a pak jí leží u nohou
a jejich ústa hladová,
už ani mluvit nemohou.
Z té krásy ušlechtilých rysů,
z té vůně jedné pohádky,
každý by hleděl bez předpisů,
jak získat lásku na splátky.
Ten úsměv, který čaruje
jen z nouze ctnosti dává,
však málokomu daruje
a všem se o ní zdává.
Má jasné oči a prudký hlas
a málokomu zpívá
občas stírá i slzy z řas
a kdo se dobře dívá,
vidí hloub-š než jen na kůži,
kde touží nosit zlato,
hlupák se pro ni zadluží
a doplatí pak na to,
že moudrost není v safíru
a v hmotném obchodu,
že dříve křídla motýlů,
jí dají svobodu.
Vidí tu krásu ve ctnosti
a dojímavý tón,
té hříšné lásky v milosti,
kde srdce je jak zvon.
Kde duše svírá do klestí,
ty podvědomé hádky
a všechny svoje bolesti,
jež dává do oprátky.
Oběsit všechen žal,
však příliš dlouho trvá,
nezatnout při tom ani sval,
je touha příliš tvrdá.
Je anděl v bídném převleku
a chyby dělá stále
však když se dává do breku,
dojala by i krále.
Nezkrotná hrdost mláděte,
jež zdobí mocná pýcha,
dospěje vždycky k odvetě
i když už sotva dýchá.
Že zmírá láskou málokdo tuší,
schovává svoje svědomí,
však já jí ráno líbám uši
a večer skládám poklony.