Z(lá s ky)tarou pouští tóny
ty ve (vz)duchu jak otazníky svítí
ne, už nečeká poklony
jen muchlá klubko s nití.
A tóny ničí (sam)Otu
jako (v)rány hlučí
že náruč s vůní potu
byla ubyta tyčí.
Možná jde jen (v)odojem
že zlý sny tu (z)byli
sucho v ústech zapijem
vlahým mokem z žíly.
Otův obraz (z)mizí
že nebyla skromna
teď jí při zemi dusí
červená (kni)hovna.