Ryren – kapitola 3.
„Víš, proč jsem si tě zavolal?“ Flaenerius seděl za stolem své pracovny pohodlně rozvalený v křesle s rukama sepnutýma na břiše.
„Mám takové tušení…“ opověděla jsem. Chtěl po mně nějakou prácičku, to bylo jasné...
Zobrazit„Víš, proč jsem si tě zavolal?“ Flaenerius seděl za stolem své pracovny pohodlně rozvalený v křesle s rukama sepnutýma na břiše.
„Mám takové tušení…“ opověděla jsem. Chtěl po mně nějakou prácičku, to bylo jasné...
ZobrazitOd moře zafoukal studený vítr, prohnal se ulicemi a pročísl koruny borovic. Na pobřeží se rozhoupaly rybářské sítě. Zpozorněla jsem a přitiskla se ke zdi. Nasála jsem slaný mořský vzduch. I přes roušku cítila všude kolem sebe pach lidského potu a za zdmi jsem zaslechla kroky...
ZobrazitAni nestačil mrknout okem a jeho útok zastavila mladá, červenovlasá žena se dvěma zvláštními meči. ,,Seznam se s číslem 22, převrat v genetice, jakou jsme do teď znali.“ Makoto souboj okamžitě vzdal. Jeho hlavou se míhaly myšlenky, myšlenky jak skončí svět až Rufus vytvoří tisíce klonů té dívky...
ZobrazitPovídka bude dramatická, tajemná a ve stylu flashbacku.
Příběh bude na části, které budu přidávat podle mojí nálady, takže pravidelné to nebude 🙂
Hlavní příběh, na který povídka bude navazovat se odehrává se ve světě Final Fantasy 7...
ZobrazitNo, jsem z toho tady trochu zmatená… Nevím co kde je 😀 🙂 Ale na začátek bych chtěla říct – vysvětlit – o co v této povídce jde. Nepíšu tu jména ani jedné z hlavních postav kvůli tomu, že toto je povídka o realitě. O tom, co se může dít v každém domě, v každém bytě, za pečlivě zavřenými dveřmi...
Zobrazit„Odpusť,“ řekl jsem s chladným výrazem ve tváři a pak tě střelil. Vypálil do tebe pět ran ze svého revolveru a pozoroval, jak tvé tělo padá dolů a dolů, níž, než kleslo na chodník, tak špinavý, nehodný tvého doteku, jak první kapky temně rudé krve vyplňují spáry mezi jednotlivými kostkami dláždění...
Zobrazit