Od moře zafoukal studený vítr, prohnal se ulicemi a pročísl koruny borovic. Na pobřeží se rozhoupaly rybářské sítě. Zpozorněla jsem a přitiskla se ke zdi. Nasála jsem slaný mořský vzduch. I přes roušku cítila všude kolem sebe pach lidského potu a za zdmi jsem zaslechla kroky...
ZobrazitNo, jsem z toho tady trochu zmatená… Nevím co kde je 😀 🙂 Ale na začátek bych chtěla říct – vysvětlit – o co v této povídce jde. Nepíšu tu jména ani jedné z hlavních postav kvůli tomu, že toto je povídka o realitě. O tom, co se může dít v každém domě, v každém bytě, za pečlivě zavřenými dveřmi...
ZobrazitTemnotu v patách mám,
„Odpusť,“ řekl jsem s chladným výrazem ve tváři a pak tě střelil. Vypálil do tebe pět ran ze svého revolveru a pozoroval, jak tvé tělo padá dolů a dolů, níž, než kleslo na chodník, tak špinavý, nehodný tvého doteku, jak první kapky temně rudé krve vyplňují spáry mezi jednotlivými kostkami dláždění...
ZobrazitDnes už to není co to bývalo. Není pomalu do čeho zobnout a všichni tady jsme už ze všeho otrávení. To Vám tedy řeknu. Ale pamatuji lepší časy. Bývalo kdysi dost pro každého. Ale Evžen je spokojený. Ten si libuje...
Zobrazit„K čemu je snaha být lepší ve světě, kde každý myslí jen na sebe? Kde se každý bojí vybočit z řady nebo projevit svobodnou myšlenku? V utiskované společnosti plné nemocných lidí a hladových dětí, které musí pracovat až do úmoru, aby přežily...
Zobrazit