Říkají, že je ledová
a pak jí leží u nohou
a jejich ústa hladová,
už ani mluvit nemohou.
Z té krásy ušlechtilých rysů,
z té vůně jedné pohádky,
každý by hleděl bez předpisů,
jak získat lásku na splátky.
Ten úsměv, který čaruje
jen z nouze ctnosti dává,
však málokom...
Chtěla jsem tě rozplakat,
omlouvám se, je to tak,
nechtěla jsem tvoji lásku,
ale jen ti sundat masku.
Jen ti srdce rozehřát,
omlouvám se, že jsem kat,
co ti hlavu zamotal,
a neřekl, co bude dál.
Jak se budeš topit v pláči,
jak ti slzy oči smáčí.
Proč přít se kdo je na vině,
ste...
Noc jako utkaná ze sametu,
tvá přízeň čerstvě po rozkvětu,
ta přízeň se sladkou příchutí,
zmizela snadno jak křídla labutí.
Ticho jak v prázdném kostele,
a já šla do tvé postele.
Žádná pýcha či kousek lásky,
jen odpověď bez otázky.
Prázdná slova v objetí,
ani cit či...
Jsi srdce, které nehoří,
jsi jako tulák na moři.
Máš vůni jako andělé,
však příliš vrásek na čele.
Tvůj úsměv křísí smutné dámy,
i duše, jež jsou rozervány.
Jsi vášeň, která nežije,
jsi bolest, co se nevpije.
Máš oči princů, co poraní
tak proč se budíš ze spaní?...
Jak Bůh si hraješ na hrdinu,
jak zahradník co nemá vinu,
na tom, že uvadl mu květ,
a však ten kouř z cigaret,
zabil ty lístky.
pro tóny od houslistky.
A jako silák tasíš kopí,
ale tvůj rozum je dávno slepý
a z tvojí smůly na duši,
ani se plakat nesluší.
Kde není zájem, není péč...
ZobrazitPochybná setkání,
pohledy přes sklenky,
utápíš zklamání
v náruči milenky?
Hluboko za víčky,
osud nám ustele,
vyzuté střevíčky
a výkřik z postele.
Vášeň je z dohledu,
díváš se nemile
a whisky bez ledu,
zakončí zdvořile,
bezcenné přísahy
o věčném životě,
není dost ...
Jednou tě políbím,
až slunce půjde spát,
a uvěřím slibům tvým,
však ráno bude kat.
Rozpláču ty oči blázna,
a věčného dobráka,
však moje náruč bude prázdná,
až tě rozum odláká.
Pak budeš jen slzy ronit,
pro to marné vítězství,
pro tu chvíli, kdy chtěl ses sklonit,
Lhát ženě se nesluší,
když srdce se jí rozbuší,
když ji líbáš do dlaně,
a přitom nutíš k obraně,
Něžně ji hladíš po krku,
a přesto nutíš k útěku,
cítí hřmění ve tvém zraku,
snad proto narození v raku.
Snaží se vzít si trochu lásky,
ale ty taháš za provázky,
...
Bolí to, když lež nesesadila krále,
jež hlídal pyšně ve tvé katedrále.
Snad protože byl chytrý a pravdu měl stále,
snad proto, že tě viděl s ním v tom velkém sále.
V tom sále kam on nepatřil,
snad proto jak se zesměšnil.
Snad pro ten výraz ustaraný,
tvé oči jsou teď uplakan...
Jak asi zní z úst básníka,
troufalá slova lásky,
když ve skutečnosti naříká,
a potom bez nadsázky,
sladce ti šeptá do uší,
jak bájný rytíř,
tvé srdce, rozbuší,
a ty se chytíš,
do sítí pytláka,
jenž pasti políčí,
a pak tě přiláká,
na vůni jehličí.
Ten pocit voln...
Zobrazit