Zámožný, bohatý a mocný císař si jednou vyjel se svo družinou na lov.
Jeli, jeli a jeli hlubokým lesem, ale nic neulovili.
Císař najednou uviděl velkého srnce, rychle se za ním rozjel.
Jeho družina zůstala pozadu, až jim císař ujel úplně.
Několikrát na srnce vystřelil, ale srnec se vždy vyhnul.
Srnec přilákal císaře, až na velký kopec, a tam se mu srnec ztratil.
Císař si sedl pod velký strom, koně přivázal a usnul.
,, Si vzhůru?“ zeptala se krásná, zrzavá lesní víla.
Císař se zrovna probouzel.
,, Jé!“ lekl se.
,, Kdo jsi?“
,, Já jsem Valérie.“ řekla mu víla.
Císařoví se líbila, zamiloval se do ní.
,, Co tady děláš?“ ptala se.
,, Doufám, že si nelovil mou zvěř, jako všichni ostatní hlupáci.“ dodala.
,, Ne, samozřejmě že ne, já jsem tady jen na projížďce.“
,, Hm…….. a proč máš na sobě ten lovecký oblek?“ vyzvídala.
,, Jediné oblečení, které se hodilo na vyjížďku je toto.“ odpověděl a víla se ho už víc nevyptávala.
Císař jí políbil.
Potom našel svou družinu a odjel s ní do paláce.
Další den jel znova na velký kopec, tentokrát si šel, zalovit.
Něco zachrastila v křoví, císař zamířil a střelil.
Nebyla to ale zvěř, byla to víla, která se tam svírala bolestí.
,, Proč…“ řekla víla císaři.
Když to uviděl vílin otec, proměnil císaře v kámen.
Od té doby se mu říká císařský.