Okamžik, kdy Poslední znamená být první

Včera jsme byli na brněnském koncertu Marie Rottrové, který je ze šňůry s názvem Poslední vystoupení.

V hale byla nádherná atmosféra odpovídající celkové úrovni paní zpěvačky Marie Rottrové.

Mírné zpoždění začátku jejího vystoupení jsme si zpříjemnili laskavým vytleskáváním, aby se objevila na scéně se svojí  ostravskou kapelou Flamengo a svými hosty, Petrem Němcem, Jaroslavem Wykrentem a skupinou Neřež.

Nezapoměla vzdát hold ani Zuzaně Navarové.

Sborisky otevřely koncert její písní a po ní pak už byla na scéně Ona, první dáma našeho soulu, v publiku naše obdivné pohledy a srdečný potlesk jejímu pěveckému umění.

O tom, že dámou skutečně je, nás zanedlouho přesvědčila, když do okamžiku ticha haly zakřičel její fanoušek : „Maruško, já vás miluju!“

Hala zašuměla a pak se ozval potlesk a chápavý smích posluchačů.

Ona se usmála a ke všem řekla :“ Já Vás miluji také.“

Nemusel jsem to ani vykřičet do světa, do ticha haly, že Ji miluji od jejích pěveckých začátků také.

Už vím, že má ráda i mne.

Odcházel jsem s nesmírně krásným pocitem a smutkem zároveň, že to byl její poslední koncert, že ji už uslyším jen z cédéček a rádia či televize.

Její nádherný hlas a krása jejího zevnějšku mi bude naživo chybět. Navždy však bude v mém fanouškovském srdíčku.

První dáma našeho soulu tedy končí svoji zářivou pěveckou kariéru na samém vrcholu.

To každý nedokázal.

 

 Ona je opravdová dáma, která dokázala, že být posledním, znamená být navždy první.

VN:R_U [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/10 (0 votes cast)

Napsat komentář