Pusté ticho sněžných plání,
mlčení všech bílých krás,
vítr duje bez přestání,
všechno má svůj klid a čas.
Není nikdo, kdo by zřel,
krev už chladne, dech se ztrácí,
nikdo se tu nepokloní,
pradávným vrcholkům hor,
oči slepé slzy roní…
Jen jeden pohled
na ledových květech spočine,
zkřehlé prsty, tváře bledé,
píseň mrazu sněhem vede,
kam vkročí, život ustane.
Bez slunečních paprsků,
kráčí bosky v sněžnou dál
vstříc bílému obzoru,
živoucí ledový grál.