Uběhlo několik měsíců od tohoto podivného incidentu a pacient se začal ve svém stavu zlepšovat. Dokonce si na něj obyvatelé i s úsměvy zvykli. Pochopitelně s notnou pomocí pana Orlandse a jedné slečny jménem Miley Tarryová – dcera zdejšího starosty. Chvíli trvalo, než se znovu naučil etických pravidel. A byla k tomu potřeba velká dávka trpělivosti, protože se málo soustředil. Když jej oholili a upravili mu vlasy a celý vzhled, mnohokrát sebou zaškubal a zíral kolem sebe jako smyslu zbavený. Tedy, rázem se vzpamatoval, jakmile se na něj pan Orlands obořil. Občas jim při učení tance vylezl z ničeho nic na strom a nehodlal se pustit.
,, Proč nechcete slézt dolů hrabě?!“ Dožadovala se vysvětlení rozpačitá Miley, která v nádherných nabíraných šatech s krajkami a kožešinovým přehozem s vlasy upravenými do elegantního drdolu se natahovala na špičkách rukou po jedné z nohavic hraběte Fausta – jak se měl oslovovat podle dalších pokynů neznámé šlechtičny.
,, Bylo tam děsivé stvoření!“ Vždycky odpověděl a nehty v bělostných rukavičkách zarýval do tuhé kůry stromu.
,, A jaképak, hrabě?“ Ptala se už s odstupem času po takové zkušenosti s menším pobavením.
,, Mělo to čtyři nohy, bylo to huňaté a vyplazovalo to jazyk! Jak pekelné stvoření!“ Zakrýval si oči a pokoušel se vylézt ještě víc. Bohužel, pokaždé se mu podařilo narazit na tenčí větev, která jeho váhu neudržela a zlomila se. S jekotem se vždycky svalil na zem jako hruška. Miley k němu natáhla ruku s úsměvem a pomohla mu na nohy. ,, Je to jen pes! Nemusíte se ničeho bát!“ Oprašovala ho a znovu se ho pokoušela přinutit k dalším tanečním krokům, ale jeho soustředění se opět obracelo jiným směrem. Tentokrát na švitořící ptáky sedící na nedaleké stříšce jednoho z domů.
,, Hrabě!“ Zamračila se a dupla nožkou nazlobeně. ,, Tohle mi nedělejte! Za dva dny vás posíláme do města a vy se vůbec nesoustředíte!!“
,, Myslíte?“ Podivoval se zmateně a nechal se dovést na odpolední čaj. Postříbřená čajová souprava s konvicí, z níž se kouřilo, postávala s podnosem na bělostném krajkovém prostírání s pohodlnými zdobenými židlemi s načechranou poduškou. Opatrně ho posadila a chvíli mu musela podržet ruce na ramenou, protože měl obrovské nutkání svou pozornost přesunout náhle na probíhající ušmudlanou hnědou kočku.
,, Arh..hrabě! Příliš mi to vaše učení neulehčujete! Chceme vás vrátit zpátky do společnosti! Přece chcete najít znovu své příbuzné nebo ne?“ Podivovala se Miley a s úlevným výdechem se posadila naproti němu – konečně se začal dívat na ni.
,, Omlouvám se, ale nemohu si pomoci! Je tu tolik vzrušujících podnětů! Nemohu se nedívat na tu krásu kolem.“ Obhajoval své počínání a popadl konvici, aby ukázal, že se už něco málo naučil. Opatrně jí nalil voňavý teplý čaj do šálku a poté se pokusil i sobě, avšak ruka mu selhala, jakmile se jeho oči prudce zadívaly na poletující mouchu kolem jeho hlavy. Škubnul sebou a několik kapek vyteklo na ubrus.
,, Ah ne!“ Vyjekl překvapeně a rychle konvici narovnal. ,, Velice se omlouvám! To jsem nechtěl!“ Začal se horlivě omlouvat a bělostným kapesníkem ze své náprsní kapsy od fraku se pokoušel rozpíjející se skvrnu nějak odstranit. Miley se na něj jen pousmála a místo toho, aby jej kárala, jak jí doporučoval mnohokrát otec s panem Orlandsem, odtáhla jeho ruku stranou a řekla: ,, To je dobré, to se může stát.“ Povzdechla si.
,, Um, asi vám přidělávám mnoho starostí slečno. Je mi to převelice líto! Pokusím se být tím nejlepším žákem a udělám vám radost! Chci vám ty měsíce trpělivosti vynahradit!“ Sáhl si na hruď v přísaze a s přivřenýma očima jí nenápadně pozoroval. S Miley Tarryovou se setkal po svém dlouhém churavění poprvé v ordinaci pana Orlandse. Zrovna mu kontroloval zrak, puls a tlak a zkoumal jeho další možné neduhy, tehdy tam neopatrně vtrhla s nějakou naléhavou zprávou. A jelikož byl pan Orlands velice přísný muž, neopomněl ji upozornit na slušné chování. Ještě nyní si pamatoval, jak mu mile odsekla a přitom se na něj upřeně podívala. Byla to nádherná chvíle a byla ještě hezčí, protože právě po tomto setkání pana Orlandse napadl skvělý nápad. Vrátit hraběte Fausta, kdysi neznámého příchozího, později bohatého muže pod záštitou vévodkyně a šachovou královnou Senectry pocházející ze skvostného města Lement v Aristii, do běžného života.
Od toho okamžiku, nutno říci, to byla těžká práce vyžadující naprostou trpělivost. Ze začátku byl totiž hrabě Faust značně zmatený a vyváděl mnohem víc, než vyváděl nyní. Tehdy se lekal každého zvuku, přičemž neopatrně zarýval nehty do lidí okolo, až jej museli pořádně odstrčit, aby se vůbec pustil. Začátky jsou a byly skutečně obtížné, dokonce lovil i myši řádící ve sklepích domků! Nechoval se, tak jak by měl až pana Orlandse napadali neochotné myšlenky, že by mu možná bylo dobře někde jinde. Ale díky Miley Tarryové…se vše změnilo až záhadně rychle.
,, Budu naprosto spokojena, pokud prozatím vypijeme tento výtečný čaj dovezený z Pailangu. A už to prostírání nechte!“ Musela ho plesknout přes hřbet ruky, protože se zase úzkostlivě snažil odstranit skvrnu.
,, Dobře dobře, promiňte!“
,, A neomlouvejte se pořád! Může to působit otravně!“ Poučila ho s významným pozvednutím obočí a upila malý doušek z šálku.
,, Myslím, že tato pravidla nikdy nepochopím, slečno Tarryová.“ Oznámil ji po chvíli bezradně, když opět nacvičovali již v malém sále sídla Tarryových, další z tanců – tentokrát valčík.
,, Ale! Nepřehánějte! Zlepšil jste se a jde vám to velice dobře!“ Namítla s úmyslem jej podpořit a otočila se mu elegantně pod rukou, nenápadně na ni zůstal zírat. Nenápadně? Kéž by, jeho pohledů si ale pohotově všimla. Svou rázností, kterou projevovala různými způsoby – tentokrát to bylo jemným kopancem do bot – jej s pobavením upozornila. ,, Mám za to, že mě snad nekale pozorujete?“ Zasmála se hlasitě a zpozorovala, jak pohotově odvrátil hlavu a snad se i dokonce začervenal!
,, Ah to ne, jen…“ Hledal výmluvu, ale žádnou nedokázal najít. To co říkala, byla svatá pravda a on za to pociťoval neuvěřitelný stud. Do paměti se mu navždy vryl ten úsměvný výraz, jaký na sobě s elegancí nosívala…než zakopla a zhroutila se mu do náruče se smíchem.
,, Alespoň byste mohl dávat pozor! Vy nevychovanče!“ Svíral ji kolem pasu ze zadu pevně a svým nosem nasával její vůni z vlasů, pochopitelně nechtěně. Celý zarděný ji opatrně narovnal a vyseknul ji omluvnou úklonu. ,, Jsem nepozorný. Moje chyba nikoliv vaše slečno.“
,, A co kdyby to byla chyba slečny?“ Poukázala na jeho slova s výmluvným výrazem.
,, Emh..t…to ale nikdy nemůže být slečna tak nádherného stvoření!“ Vyhrkl zběsile, aniž by si uvědomil, co právě řekl. Byl to nesmysl. Zakryl si ústa dlaní a o krok ucouvl. Právě ve chvíli, kdy se v otevřeném druhém patře na vnitřním ochozu objevil nějaký světlovlasý vysoký mladík v honosném oblečení empírového stylu. Modrý námořnický kabátec mu spadal ke kolenům v úzkých bílých kalhotách zasunutých úhledně do vysokých černých bot a s šavlí u pasu se hrdě vypnul nad nimi.
,, Miley! Drahá…copak to tam vyvádíš? Neobtěžuje tě ten muž?“ Vyptával se a scházel široké schody přímo k nim. Okamžitě byl přichystaný k akci, protože svíral rukojeť své zdobené slavnostní šavle.
,, Nikoliv drahý, toto je můj žák. Hrabě Faust, určitě jsi už o něm slyšel, v Adelinne je velice oblíbený.“ Představila Fausta v rychlosti a vzdálila se od něj, aby hřejivým polibkem na tvář přivítala svého snoubence, jak se později Faust v hořkosti dozvěděl od hospodyně v hospůdce, kde přebýval. Četl to svatební oznámení se značnou nelibostí, ale sám nemohl nijak odporovat. Sám totiž doposud nechápal, co se to s ním děje, co pociťuje a kým je. Složil obličej do dlaní a potlačoval deroucí se slzy. Tenkrát odešel zmatený a ve spěchu, nikterak nebránící se vyhazovu, který číšil ze slov sira Qieranda Londbuse.
,, Ah, to je ten milý blázen, který se tu nedávno ukázal.“ Vyřkl jedovatě Qierand, netající svůj pochybovačný pohled.
,, Ano, byl nemocný, ale už je v pořádku, milý. Potřebuje se jen zpátky vrátit do společenského života.“ Držela se ho za paži a vrhala po něm milovaný výraz jeden za druhým.
,, Přesně tak.“ Přitakal nebohý Faust netušící, že se na něj i za toto Qierand tvrdě oboří.
,, A jistě jste už pro dnešek skončili s lekcí.“ Připomenul nevraživě a majetnicky si k sobě Miley víc přitisknul.
,, Emh. Ano jistě, nebudu vás tedy nadále obtěžovat. Děkuji vám za trpělivost s-l….“ Zarazil se bezradně, nevěděl jak ji v této situaci vlastně správně oslovit. A tak se tedy jen uklonil, dlouze se podíval na Sira Qieranda. ,, Pane..“ Pokynul mu a vydal se v doprovodu komořího ke dveřím, přebral si od něj holi a cylindr. Mlčky odešel, náhle naplněn zoufalstvím. Po těch měsících útrap, kdy se vzpamatovával ze závažného stavu, nikomu příliš nepřirostl k srdci. Doktor Orlands jej považoval za velice zajímavý případ pacienta ne-li snad dokonce exemplář. Jeho záhadná a údajně překrásná živitelka vévodkyně, s níž neměl možnost se zatím setkat, jen vyčkávala v pozadí toho všeho a nejspíš z něj hodlala mít cvičenou atrakci. Mezi čím se zmítal, si nebyl přesně jistý.
Něco uvnitř jeho pomatené mysli mu však našeptávalo, že za oním vstřícným financováním stojí něco víc. Něco co mu unikalo a staré vzpomínky se skládali jen velice obtížně. Možná to bylo účelem, začít žít úplně nový život ovlivněný již ze začátku magií. Zhluboka se nadechl čerstvého horského vzduchu a zastavil se na kraji skalnatého vršku porostlého svěže zelenou trávou. Miley, byla jediný člověk, který nevnímal hraběte Fausta jako zábavného komika, i když s ním tak ráda hovořila. Vydal se zpátky ke svému bydlišti v hostinci a pokoušel se nezabývat nepříjemným zjištěním. Opíral se o vycházkovou hůl a dlouze přemítal o tom, kam jeho kroky povedou dál. Nemohl tady zůstat, cítil, že si připadá jako zavřený v kleci. Potřeboval volnost, a ač měl Miley záhadným způsobem víc rád, než jak by se slušelo a patřilo, ona měla snoubence a brzy se měla jistě vdávat. Nezbývalo tu pro něj nic, co by ho drželo a pokud získá doktorovo svolení, třeba by se konečně mohl vydat poznávat nové věci. Jenže to však netušil, že jej doktor Orlands nezamýšlí ani v nejmenším propustit do okolního světa překypujícího magií a šlechtickými bankety. Toho dne, jakoby jeho přání odejít někdo vyslyšel…