Já hlídat měl bych si záda;
zezadu jdou po mně hladoví
vlci, co i kamaráda
pro touhu po zisku uloví.
Zepředu papeži hrozící,
až se jim čepice natřásá;
ze všech stran hrnou se věřící,
vráží mi čepele do masa.
Protože já jsem se provinil,
jsem proti světu sám,
a abych velký hřích odčinil,
rukou tvou zahynout mám.
Po boku věrný můj jediný:
temný zlý pes, co mě má rád.
Tak řekni, jsem, nejsem nevinný,
a čeho měl bych se bát.
Když kápí černou se zahalím,
nebude výraz můj znát;
pohlédni v hlavu a v srdce stín,
plamen ti v oku bude plát.
Ten plamen vezme mi sílu, žij
dál jako mrtvý v hrobě,
pospolek s červy si mlčky hnij
žes odporoval době.
Pro oči tvé mě slzy skrápí,
pro všechno, co jsem ti chtěl dát.
Mě myšlenka teď každá trápí
a po boku už stojí kat.
Slunce se vrací, teď končí noc má smělá.
Už její plášť je, něžný samet, pryč,
už plameny se tknou i mého těla
tak neboj se a se mnou křič
mě nedostanou nikdy pryč
vždy budu zlý, tak bránit by ses měla
když drží mě jen kovová tyč.
moc krásné čtení