F=začátek flashbacku
FE=konec flashbacku
FE=konec flashbacku
,,Cloud tě nechal jít?“ Pravil Makoto zahleděný opět do krajiny která byla ponořena do tmy. Muž hleděl mlčky do země. ,,Takže jsi utekl?“ otázal se lhostejně Makoto. Muž sklopil zrak ještě níže. ,,Proč tu vůbec jsi?“ položil další otázku Makoto. Opět se nedočkal žádné odpovědi. ,,Fajn.“ řekl Makoto a pomalu se zvedl ze země. Ohnul se pro meč a vrátil jej na své místo. Makoto pomalým, líným krokem vyšel směrem ke dveřím do budovy. ,,Počkej!“ vyhrkl muž. Makoto se bez ohlédnutí zastavil. ,,Chtěl jsem být někdo jako ty, chci být hrdina …“ ,,Myslíš si, že jsem hrdina? Že je Cloudhrdina? Že my všichni, kteří pocházíme z lůna Jenovy jsme snad hrdinové? Byl hrdinaSephiroth?“ řekl Makoto a tázavě se na muže otočil. ,,Cloud ale není …“ vyhrkl muž, v tom byl ale přerušen. ,,Každý, kdo vlastní buňky Jenovy jsou jejími syny a dcerami. I když jsou lidský druh.“ ,,Máš snad pocit že nejsi člověk?“ ,,Pocit? Já jsem jenom nástroj, nástroj pro lidi jako je Rufus… a když se opotřebuje, najdou si jiný a lepší.“ dodal Makoto, otočil se a šel dál. ,,Ale i ty jsi měl rodinu!“ Makoto se opět zastavil. ,,Já jsem neměl nikdy rodinu.“ řekl a zmizel ve dveřích.
F
Noční krajinou byl cítit prašný a suchý pouštní dech. Jeho zelené oči hleděly na hory v dálce, za kterými se ztrácely poslední paprsky slunce. Její tolikrát slyšené kroky ho uklidňovaly ale čím více se blížily, tím méně cítil blaho, které mu do teď poslední hřejivé parsky poskytovaly. Postavila se vedle něj žena. Na hlavě měla jakousi neprodyšnou přilbu která jí zahalovala celý obličej a ve které byly všechny její vlasy zčesané. Chtěl jí vidět, chtěl spatřit její obličej, chtěl vidět její mimiku, její úsměv. Chtěl vídět jak se hýbou její rty, chtěl jí políbit ale na přilbě nebylo jediného otvoru nebo průhledného skla.
FE
Mladý muž ještě chvíli stál na osamělé plošině. Ohlédl se za sebe a uviděl Měsíc naaranžovaný mraky jak svítí na tento zničený, umírající svět.
F
Hleděl na fotku ve skleněném rámečku u postele. Nebylo mu ani 12 a už věděl, čeho chce dosáhnout. ,,Dobrou Denzele“ usmála se na hnědovlasého chlapce Tifa.
,,Co si myslíš že děláš???“ popadl Cloud mladého muže za rameno. ,,Jdu pryč.“ odpověděl muž a vysmekl rameno z Cloudova sevření. ,,Čeho tím chceš dosáhnout?!“ zařval Cloud nervózně. ,,Nechci být jenom malý chudinečka kterýmu umřeli rodiče! Chci být někdo! Chci mít čest!“ odvětil mladík. Cloud sklopil oči. ,,I za cenu smrti tvých přátel?“ ,,Nejsem jako TY! Já se o přátele dokážu postarat!“ zařval mladík na Clouda a rychlým krokem odcházel z místnosti. ,,Ty žádné přátele od teď nemáš!“ Mladík se zastavil mezi dveřmi. Chvíli to vypadalo, že zůstane. Nakonec ale uražene odešel.
FE