Divá Berta

Jednou takhle v lese zhurta,
vyskočila na mě Berta.
Její tělo se kolem mě podivně víří
a její oči na mě zaujatě ciří.

Příběh, ten mluví za vše:
Berta byla hodná holka,
krásná a ladná jako poštolka.
Každý pacholek za ní utíkal,
touhou po ní láskyplně hýkal,
že prý ho láska k ní zevnitř žhne.

Ona však jen pomáhala lidem,
a dál si žila s duševním klidem.
Na muže ani nepomyslela,
natož na nějakého novomanžela!

U babičky si žila dál.
Ovšem co se stalo potom,
je pro mnohé neznámá…

Babička je již po smrti,
a o jejím vnoučeti,
známo jest pouze,
že podlehla své touze
a provdala se za muže-
Nikdo ho neznal,
nikdo nic nevěděl.

Okolnosti událostí,
známé jsou jen mé maličkosti,
že nebyla to láska na první pohled,
Berta zesmutnělá jako ta nejhlubší noc,
Prosila však o pomoc.

Víla skřítků se o to postarala,
když prosící Bertu slyšela.
Mladíkovi city okouzlila pomocí dezertu,
aby v srdci našel místo pouze pro Bertu.

Pomoc zadarmo to nebyla,
Berta totiž z lesa vyjít nesměla.
Víla totiž osamělá bděla,
společnosti se konečně dožít chtěla.

Dlouho takhle Berta vílu navštěvovala,
a z lesa se neodstěhovala.
Její muž jí bedlivě miloval jako bohyni,
Po čase ale musel opustit jejich lesní svatyni.

Na vojnu musel jít, aby zemi chránil,
válka totiž začala.
Berta chtěla jít za ním,
ale lesní víla s dohodou jí zastavila.

Teď už Berta se svým mužem nežije,
ten již dlouho za nehty cítí pouze hlínu.
Sama říká, že zde v lese jen bezdůvodně hnije,
že by radši pomoc lidu měla v klínu.

Ovšem když ji víla pustila,
Berta se horem pádem do vesnice hnala.
Den nato si nového ženicha brala,
A prý že nikoho před ním neměla.

Vílu rozzlobilo její počínání,
proto ji proklela,
aby útěchu cítila pouze v tom,
slýchat proseb slabých tón.
A pomáhala,
pro ně se klidně rozpárala

Také pohlední mladíci,
co když jeli temným pralesem,
podlehly její kráse,
a Berta zmizela i s pohledným tělesem.

„Sama sis o to prosila,“ povídala víla.
„Ničeho sis nevážila!
Mohla si žít jako v pohádce,
na niti štěstí chodila si však moc vratce.“

Říkává se: žili šťastně až do smrti,
Bohužel u naší Berty to neplatí.
chtěla jenom čiré štěstí,
ale je to právě smůla,
Která nám ukazuje ten rozdíl,
že je tu i toho dobrého podíl.

Neboť nebýt té lepkavé smůly
člověk by si vzácných okamžiků štěstí znevážil.
Všichni by jen na druhého pikle kuli
a nikdo by si již jiného nevážil…

VN:F [1.9.22_1171]
Rating: 0.0/10 (0 votes cast)

Napsat komentář