Vysnění rytíři,
bědují na lháře,
však v prázdném talíři,
plive ti do tváře,
zrádce ten nejbližší,
jež voní miminem,
až se pláč utiší,
možná si promine-m,
slovíčka prokletí
a běsné výkřiky,
snad padneme dojetím,
do klína Arniky.
Možná jsme zranění,
ze směšných...
V klíně mi leží další muž,
a já si říkám kolikátý už?
Stejný jak všichni předešlý,
co mě líbali a odešli.
Pohled má stejně zasněný,
však já se dívám na stěny,
ten hříšný pohled dobře znám,
když se člověk cítí sám.
Měsíc svítí a noc je vlahá,
já u něj l...
Říkají, že je ledová
a pak jí leží u nohou
a jejich ústa hladová,
už ani mluvit nemohou.
Z té krásy ušlechtilých rysů,
z té vůně jedné pohádky,
každý by hleděl bez předpisů,
jak získat lásku na splátky.
Ten úsměv, který čaruje
jen z nouze ctnosti dává,
však málokom...
Chtěla jsem tě rozplakat,
omlouvám se, je to tak,
nechtěla jsem tvoji lásku,
ale jen ti sundat masku.
Jen ti srdce rozehřát,
omlouvám se, že jsem kat,
co ti hlavu zamotal,
a neřekl, co bude dál.
Jak se budeš topit v pláči,
jak ti slzy oči smáčí.
Proč přít se kdo je na vině,
ste...
Noc jako utkaná ze sametu,
tvá přízeň čerstvě po rozkvětu,
ta přízeň se sladkou příchutí,
zmizela snadno jak křídla labutí.
Ticho jak v prázdném kostele,
a já šla do tvé postele.
Žádná pýcha či kousek lásky,
jen odpověď bez otázky.
Prázdná slova v objetí,
ani cit či...
Jsi srdce, které nehoří,
jsi jako tulák na moři.
Máš vůni jako andělé,
však příliš vrásek na čele.
Tvůj úsměv křísí smutné dámy,
i duše, jež jsou rozervány.
Jsi vášeň, která nežije,
jsi bolest, co se nevpije.
Máš oči princů, co poraní
tak proč se budíš ze spaní?...
Jak Bůh si hraješ na hrdinu,
jak zahradník co nemá vinu,
na tom, že uvadl mu květ,
a však ten kouř z cigaret,
zabil ty lístky.
pro tóny od houslistky.
A jako silák tasíš kopí,
ale tvůj rozum je dávno slepý
a z tvojí smůly na duši,
ani se plakat nesluší.
Kde není zájem, není péč...
ZobrazitPochybná setkání,
pohledy přes sklenky,
utápíš zklamání
v náruči milenky?
Hluboko za víčky,
osud nám ustele,
vyzuté střevíčky
a výkřik z postele.
Vášeň je z dohledu,
díváš se nemile
a whisky bez ledu,
zakončí zdvořile,
bezcenné přísahy
o věčném životě,
není dost ...
Jednou tě políbím,
až slunce půjde spát,
a uvěřím slibům tvým,
však ráno bude kat.
Rozpláču ty oči blázna,
a věčného dobráka,
však moje náruč bude prázdná,
až tě rozum odláká.
Pak budeš jen slzy ronit,
pro to marné vítězství,
pro tu chvíli, kdy chtěl ses sklonit,
Lhát ženě se nesluší,
když srdce se jí rozbuší,
když ji líbáš do dlaně,
a přitom nutíš k obraně,
Něžně ji hladíš po krku,
a přesto nutíš k útěku,
cítí hřmění ve tvém zraku,
snad proto narození v raku.
Snaží se vzít si trochu lásky,
ale ty taháš za provázky,
...