Anděl smrti

Nevím, co chci.
Nevím, kam patřím.
Projdu nocí.
Projdu, uvěřím.

Že v noci sní
i maloměsto,
že nocí zní
jen tóny snů.

Pak uvidím, jak klidné,
klidné stromy,
střeží tiše mé ztracené,
ztracené sny.

Dny plné bolesti
a proplakané noci,
dny bez milosti,
ten prázdný pocit!

Mučí mě, nedá mi spát,
hledám tě ve stínech.
Řekls‘: „Nechci tě znát.“
Lhals‘, zůstáváš ve stínech.

Slýchám tvůj hlas,
cítím tě u sebe,
tak pojď, řekni zas:
„Chci ji, potřebuju tebe.“

Tak sedím na lavičce,
ve vlasech sníh.
Usnula jsem lehce,
byť byl to hřích.

Tak nezapomeň, s černými křídly tě hlídám z dálky.

2 comments to Anděl smrti

Napsat komentář